Ztrácím své děti?
Jsem na návštěvě a v rukách držím malé miminko. Ještě nemá měsíc.
Dokonalý, nádherný chlapeček. Spolu s maminkou jsou tak krásně sladěni.
Dívám se a pozoruji.
Dívám se na tu dokonalost života.
Dokonalost, která nepotřebuje nic vylepšovat.
Je tu naprostá přítomnost a důvěra. Vnímám, jak držím v rukou vtělenou moudrost života.
Pozoruji jeho naprosto přirozený dech a důvěru, která se rozprostírá v celém tělíčku.
V tom okamžiku se mi rozbalují vzpomínky na období, kdy jsem takto držela v náručí své dcery.
Byla jsem velmi mladá, ne všechno jsem uměla, ne všemu rozuměla, ne na všechno byla připravená. Byly okamžiky, kdy bylo těžké se zklidnit, protože mě neustále popoháněl hlas, že mi něco venku uniká. Ne vždy jsem byla trpělivá, ale snažila jsem se jak nejlépe jsem uměla.
Dnes s odstupem času můžu říct, že jsem s dcerami prožívala vše naprosto naplno, jak jen to šlo. Sdílely jsme tolik krásných okamžiků. Slzela jsem, když jsem je vedla do školky a tím nám skončilo období pohody doma. Brečela jsem, když jsme se se školkou loučily. Dojímalo mě vést je poprvé do školy. Netrvalo dlouho a loučily jsme se se základní školou. Pak nervy z přijímacích zkoušek, maturita, absolutorium. Loni jsem nevěřila vlastním očím a znovu brečela jako želva, když jsem je viděla přebírat závěrečná vysvědčení na středních školách. Jak to tak rychle mohlo utéct, vždyť nedávno...
Nejvíce nám vstupovala do všedních i svátečních dnů hudba. Její krása nás naplňuje a propojuje dodnes. Nespočet koncertů, vystoupení, vítání života, hudba u svatebních obřadů i smutečních rozloučení. Chvíle velké radosti i smutku. Tolik obyčejných i neobyčejných okamžiků.
Přišlo i
náročnější období, kdy jsme naproti sobě stály jako vzteklé šelmy. Pohybovaly se na tenkém ledě a zkoušely, kdo vydrží víc. Trvala jsem na tom, aby aby mě poslouchaly a sdílely mé životní hodnoty. Až jsem dospěla do bodu, kdy
jsem věděla, že pokud si budu trvat na vlastním názoru, který v podstatě vychází
z mého strachu a nenaplněné touhy, můžu je nadlouho ztratit.
Najednou jsou věty typu " dokud Tě živíme, budeš poslouchat " tak ubohé. Nepomáhá po dobrém ani po zlém. Prostě si to tvrdohlavé dítě trvá na svém.
Jako rodiče si málokdy uvědomujeme, že nás děti svým protestujícím chováním nevědomě upozorňují na něco prohnilého a nefunkčního v našem životě. Samozřejmě si to nechceme přiznat, protože vidět chyby na vlastních dětech a řídit je z pozice ega a vyšší moci rodiče, je mnohem jednodušší.
Jednoho dne mi jedna maminka přinesla nahrané čtyři dohody, kde Jarda Dušek říká:
Pokud vaše dítě nechcete zabít, musíte se změnit.
Změnit? Já? Nikdy!!!
To přesvědčení o naší dokonalosti je tak hypnotizující.
Ale postupně jsem začala prozkoumávat to, co říkám a jak reaguji. Začala jsem se dívat na svůj život a jeho naplnění.
Nutno říci, že já jsem ještě byla to slušné dítě, které si nedovolovalo doma ani ve škole odporovat. Takže kde se bere ta drzost, nespoutanost, divokost a tvrdohlavost? Po kom sakra jsou?
Dnes už to
vím. Protože díky jejich neochotě spokojit se s průměrností, jsem si musela
položit mnoho existenčních otázek a hledat odpovědi.
Začala jsem se seznamovat s hluboce ukrytou částí své nespoutané duše.
Dnes jsou dcery dospělé a své nové zkušenosti získávají ve světě.
To, co mě obě učí, je dávat jim s každým okamžikem důvěru, že své životní výzvy zvládnou.
A je tu další level učení.
Když máte své děti tisíce kilometrů daleko, učíte se důvěřovat nejen jim, ale životu jako celku. Máte na výběr. Můžete svět vnímat jako ohrožení a žít neustále ve strachu, co se může stát. Nebo v každém okamžiku důvěřovat a věřit, že svět je místo plné příležitostí a skvělých lidí.
Tohle uvědomění nelze hledat jen ve své hlavě, tento pocit je třeba
hledat a posilovat v celém těle. A souvisí to s důvěrou sama
v sebe. Čím více jsem schopná být propojená se svými pocity, svým životem, tím více posiluji důvěru svých dětí. Pokud jsem sama od sebe odpojená a plná
strachu, o to více strachu a nedůvěry přenáším na své děti, ať jsou kdekoli.
Nerozvíjím katastrofické příběhy, kterých je kolem nás nespočet v médiích.
V náročnějších okamžicích, kdy bych chtěla pomoct řešit nějakou složitější situaci, v okamžicích, kdy vím, že cestují samy v noci, nastupují do letadla, řídí auto, v okamžicích zvláštních pocitů strachu, které každá máma zná se zastavím, dýchám a rozpouštím zneklidňující myšlenky.
Na vánoce jsme si poprvé popřály krásný Štědrý večer přes messenger. Cítila jsem lítost, smutek, ale i velkou radost, že si naplňují své sny.
Na velmi hluboké úrovni jsem vnímala, že mezi námi je hluboké pouto, které ani tisíce kilometrů nemůže přetrhnout. A je naprosto jasné, že si jako máma popláču, dovolím si cítit bolest, kterou s každým nádechem a výdechem protkávám láskou a posílám ji do jejich životů.
Vždy budu milovat své dcery a věřím, že život mi dopřeje milovat i vnoučata.
Ale teď je tady a teď a mým největším úkolem je dát svým dcerám naprostou svobodu a sama naplňovat svůj život radostí a láskou.
Vidím na mnohých ženách, kterým dospěly děti, jak se ztrácí v jejich životech a samy ztrácí svůj smysl života.
V období, kdy naše děti vylétly z hnízda, přichází nádherný čas sama pro sebe.
Možná jsi už zapomněla jaké to je mít prostor pro své koníčky, možná máš pocit, že už si ani neumíš užít čas sama se sebou.
Vzpomeň si, co jsi milovala jako mladá dívka. Na co jsi zapomněla?
Která oblast Tvého života potřebuje probudit a rozvíjet?
Nebo možná nosíš v hlavě nějaký nápad, který se stále bojíš realizovat?
A co láska ve tvém životě? Dokážeš se ještě milovat s partnerem a životem?
Dokážeš sdílet společné chvíle s úžasem a radostí i v intimitě?
Nebo raději uzavíráš své tělo i srdce a romantiku prožíváš jen ve filmech.
Je tolik co objevovat.
Začni objevovat své poprvé
Je úplně jedno jestli ráda vaříš, pracuješ na zahradě, cestuješ, chodíš do práce nebo podnikáš. Otevírej se v každém okamžiku lásce a nepodléhej představě, že Tvé štěstí se odvíjí jen od štěstí tvých dětí. Je jasné, že každá máma touží, aby její dítě bylo šťastné, ale nauč se rozeznat okamžik, kdy není třeba dávat nevyžádané rady. Nerozehrávej ve své hlavě scénáře "co kdyby" které Ti berou sílu. Respektuj rozhodnutí svých dospělých dětí a dovol jim dělat chyby, protože jen tak mohou dospět na mnoha úrovních. Ovšem i děti se musí naučit respektovat, že máma není povinná se o ně starat do důchodu a přebírat jejich kompetence.
Je čas znovu najít kontakt sama se sebou a svým tělem. Je čas zamilovat se do sebe.
Možná jsou okamžiky, kdy se cítíš nedoceněná a vyčerpaná. A víš co? Nemusíš čekat, až děti odejdou z domu. Začni krůček po krůčku právě teď.
Naše děti nechtějí, abychom pro ně obětovaly naše zdraví, sny a touhy.
Přejí si jediné. Přejí si vidět své rodiče šťastné.
Možná je čas se ptát, v čem je tak kouzelné uvolnění ženy?
Jak znovu cítit živost, smyslnost a radost?
Jak a kde obnovovat svoji energii a zdraví?
Možná Tvé děti nežijí tak, jak si představuješ. Nepoučuj je!!!
Žij svůj život tak, jak si přeješ, aby žily Tvé děti.
Chceš, aby Tvé děti žily šťastně? Hledej štěstí v každém okamžiku.
Chceš, aby žily v láskyplném vztahu? Podívej se, co můžeš rozvíjet ve svém partnerství.
A zkus objevovat kouzlo v tom, co Tě na nich nejvíc rozčiluje.
Možná je to více dobrodružství, hravosti, lehkosti, změna, které se bojíš...
Naše děti jsou skvělými učiteli a inspirací.
Najdi odvahu vzlétnout a odpoutat se od svých zkostnatělých přesvědčení a vzorců. Podívej se na svůj život s nadhledem.
Z výšky můžeš vidět širší souvislosti, nové cesty, nová území a nové možnosti.
Dovol si cítit své srdce, i když to může bolet. Kdo vnímá, jak bije jeho srdce je hluboce propojen s domovem. Můžeme být rozděleni velkou dálkou, ale pokud jsme v srdci, lásce a radosti, jsme spolu doma. Někdy může venku zuřit velká bouře a možná ztratíme na čas spojení. Světlo a láska, nám vždy ukáže cestu zpět.
Držím v rukách malé miminko. Je dokonalé a nádherné.
Dívám se a pozoruji.
Dívám se na tu dokonalost života.
Je tu naprostá přítomnost a důvěra.
Vnímám, jak držím v rukou vtělenou moudrost.
Pozoruji jeho naprosto přirozený dech a důvěru.
Držím v rukách můj jedinečný život.
DÝCHÁM, ŽIJI, DŮVĚŘUJI, MILUJI