Příběhy z hlubin těla aneb co nám řekne vaginální mapování

Již delší čas za mnou přichází ženy se svým životním příběhem, který si nesou uzavřený ve svém těle.

Příběhy jsou různé, ale mnoho podstatných témat je společných. 

Na začátku setkání je vždy ve vzduchu cítit směs napětí, nervozity a očekávání.

Při vaginálním mapování  společně s klientkou vstupujeme do posvátného prostoru ženství, emocí, radosti i bolestí.                                                

Většinou se naproti mě usadí krásná žena, která je svobodná toužící po partnerovi a dětech. Žena v nenaplňujícím partnerství nebo mnohaletém vyhasínajícím manželství. Rozvedená, unavená bez radosti, plná obav a strachu. Paleta barev a odstínů je široká.                                                    

Jedno mají tyto ženy společné, jejich barvy duhy ztratily lesk. 

Často s pocitem studu začíná žena mluvit o svých prožitcích a své intimitě. Někdy vlastně ani neví, co cítí. Jindy jsou její problémy tak velké, že už vnímá jen bolest. Ve společném prostoru podpory a bezpečí otevírá svou třináctou komnatu a dovoluje si přiznat své jizvy na těle i duši.

V našem životě jsou místa a témata, před kterými dlouho zavíráme oči. Někdy je to strach z neznáma, strach ze změny, strach z toho, co všechno se může otevřít a jaké to bude mít následky?

Mnohdy poprvé v životě může žena mluvit a plakat bez hodnocení, souzení a posuzování.

Už tento okamžik je velmi důležitý a je prvním významným krokem k sebepřijetí. 

V další fázi přichází uvolnění

Pouštím hudbu a mnohdy vidím ženu, jejíž duše tančí, ale tělo téměř vůbec nereaguje na rytmus. Nemůže dýchat, nemůže se pohnout. Jako by byla spoutaná. Nebo jsou pohyby těla nepřirozené a tvrdé.                             

Celým prostorem běží program - tohle si já nemůžu dovolit. Už si nevzpomínám, jaké je být uvolněná. Já si nemohu dovolit být uvolněná.

Najednou naprosto jasně a nevyhnutelně cítí, jak na tom ve svém těle je.

Vnímá ztuhlost, sevření, svázání vzorci, tím, co neřekla, nedovolila si vyjádřit, s čím nedobrovolně souhlasila atd.                                                                  

Žena v tento okamžik jasně cítí, z jakého místa žije svůj život. A před touto skutečností se nejde skrýt. Často se setkávám s tím, že ani necítí své emoce a  tělo, protože cítit emoci znamená cítit bolest. V paměti těla má uložené zkušenosti a zážitky, které byly natolik zraňující, že se rozhodla necítit.      

Tělo začne žít program "necítit je bezpečné." Jenže když nejsem schopná cítit bolest, jak můžu prožívat radost? Je to jako by velmi nenápadně přicházela zima. Tělo postupně začne zamrzat, ubývá nám životní energie, přichází únava přichází nemoc.

Ale i přesto má žena možnost volby.  

Může překročit hranici komfortní zóny, dovolit slunci, aby svými paprsky začalo uvolňovat vnitřní ledovec. Vnést světlo a teplo do míst, kde doposud byla temnota a zima. Žena si může dovolit rozkvétat z nového prostoru.     

Čím dál častěji kolem sebe pozoruji ženy, které mají dokonalé oblečení, dokonalý účes, dokonalé líčení, ale z těla a obličeje nevyzařuje světlo, není tam přirozená jiskra plná radosti. Už si zvykly, že nemůžou mít všechno.    Vždyť je normální mít problémy, žít v nenaplňujícím partnerství, mít sex, který ji neuspokojuje...                                                                                              

Já sama jsem už dále nechtěla žít život jako kompromis, a proto jsem se rozhodla projít skrze svá uzavřená a temná místa ke svým nejhlubším darům.   Ano, při uzdravování jsem procházela a znovu otevírala bolestivá místa, ale o to více jsem začala vnímat a užívat si radost.                                                                                                  

Nyní mě život odměňuje každým dnem svými dary. Každá buňka mého těla si dovoluje prožívat vše naplno. 

A zatímco mnozí mí vrstevníci se smiřují s tím, že vše krásné už je za nimi, já po čtyřicítce žiji tolik okamžiků, které jsou pro mě POPRVÉ.                            

Je to tak vzrušující a nádherné.

Chci Tě pozvat, aby sis dovolila otevřít se životu a jeho barvám.

Skrze svoji zranitelnost stát ve své síle.

V síle ženy, která je ukotvená v plynutí, lásce, zranitelnosti, otevřenosti.

Dovol si milovat se s životem v každém okamžiku.

Na cestě ke Tvým darům se ráda stanu Tvojí inspirací a průvodkyní.

Budu Ti vytvářet bezpečný prostor naplněný důvěrou a láskou.

Společně se se budeme nořit do ocánu možností a jedinečných darů.

Nedávno se mi zdál sen, kde bylo ve vzkazu napsáno. " Perla Tvojí duše. "

A asi za týden jsem slyšela na jednom semináři tato slova:

" Perlu své duše nenajdeš v kaluži, ale musíš se pro ni ponořit hluboko na dno oceánu. "/ Rúmí /